Jaké problémy přináší železo a mangan ve vodě?

Přehnaně železitá voda by se neměla používat ani jako voda užitková. Sloučeniny železa se totiž usazují v trubkách, kotlích, vanách, dřezech a bojlerech, ..) a způsobují korozi zařízení. Koroze pak velmi zkracuje životnost daného zařízení. Mezní hodnoty železa ve vodě jsou - pitná a balená voda: 200 μg/l a pramenitá a kojenecká voda- 300 μg/l. Studniční až až 500 μg/l. Železo, které je ve vodě rozpuštěno jako železnaté ionty, nevidíme. Začneme si ho všímat až po styku ze vzduchem, kdy začne reagovat a vzniká nerozpustný a povlaky tvořící hydroxid železitý. I poměrně malé koncentrace železa mohou způsobit potíže jako např. zvýšený počet kolonií bakterií, které způsobují nepříjemný zápach vody. Taková voda se nedoporučuje ani pro užitkové účely. Vysoký obsah železa se projevuje rezavými a načervenalými povlaky. Často dochází k zanášení armatur a jejich nutné výměně. Železo působí potíže nejčastěji tomu, kdo používá jako zdroj pitné vody vlastní vrt či studnu. Tam kde je železo, často se vyskytuje i mangan. Do vody se dostane stejně jako železo, tedy z hornin, které jsou obsaženy v půdě, kterou voda protéká. Typický projev manganu ve vodě jsou mastné skrvrny na povrchu, černá voda nebo černé usazeniny. Mezní hodnoty manganu ve vodě jsou 50 μg/l a u studniční vody maximálně 200 μg/l. Ačkoliv samotné sloučeniny Fe a Mn nejsou pro zdraví člověka a živočichů škodlivé, odstranění železa a manganu je při úpravě vody podstatným krokem, protože jinak hrozí riziko hygienických a technologických závad.